Nejčastější omyly ve výchově psů
Téma výcviku a výchovy psů zaznamenalo v posledních letech obrovský boom. Snad každý z nás se totiž chce ujistit, že našim psům věnujeme jen tu nejlepší péči. A stejně jako u čehokoliv jiného můžeme i ve výchově psů dělat přešlapy a omyly, které si my sami neuvědomujeme. Některé praktiky tak můžeme najít i u výcviku našich chlupáčů. A jaké omyly pejskaři nejčastěji dělají?
1) Výsledky očekáváme příliš rychle
Velkým přešlapem jsou rychlá očekávání výsledků. Spousta pejskařů si myslí, že psovi stačí pár opakování a celý trénink je hotov. Omyl.
Jako u všeho ostatního i zde platí, že každý pes je jiný. Někteří povel nebo cvik zvládnou za chvilku, dalším může nácvik zabrat jednou tolik času. Vyniknout ale mohou zase u jiných povelů. Nezapomínejte také na různé predispozice jednotlivých plemen. Důležité je vnímat Vašeho psa a Vaší situaci. Na mazlíčka zbytečně netlačte, sebe obrňte trpělivostí a vrhněte se do trénování.
Nezapomínejte, že psi během života prochází celou řadou psychických a fyzických změn. Kromě trénování musí také objevovat okolní svět a naučit se v něm fungovat. Nebraňte psům být psy.
2) Často měníme metody
Spolu s očekáváním rychlých výsledků se pojí velká netrpělivost a snaha měnit metody výcviku. Po 2 neúspěšných pokusech si tak nejeden pejskař může myslet, že zvolená metoda prostě a jednoduše není pro ně. Je v pořádku zjistit, že Vám daný způsob nevyhovuje a že se psem chcete cvičit trochu jinak, opakovanými změnami ale psa zmatete a výsledky se tak nemusí dostavit.
Pokud si nejste jistí, jestli je pro Vás zvolený způsob výcviku vhodný, nebo kde vůbec s výcvikem začít, nebojte se obrátit na odborníky. Není ostuda požádat o pomoc.
3) Nedbáme na potřeby psa (a nás)
A i u třetího bodu navážeme na netrpělivost. Dalším nešvarem je velká snaha naučit psa co nejvíce za co nejkratší čas. Neustálé trénování bez přestávek, hraní a dalších podnětů je pro psa náročné. Stejně jako je pro člověka náročná dlouhá práce bez přestávek (nebo učení něčemu novému), je i u psů dlouhý výcvik a přepracování spíše kontraproduktivní.
Naučte se proto rozvrhnout čas na trénování během týdne. Místo zdlouhavého opakování jednoho a toho samého povelu dávejte psovi přestávky a trénujte něco jiného. Samozřejmostí je i dostatek odpočinku. Dopřejte psovi dostatečný čas i na jiné aktivity, například socializaci s dalšími psy, hraní nebo objevování nových tras a terénů.
Dbejte ale i na své potřeby. Spíš než jít se psem cvičit „protože dneska musím“ a být při tom podrážděný, unavený a vystresovaný, je jednodušší dát si den pauzu. Stejně jako u jakékoliv jiné aktivity je v pořádku dát si jednou za čas den volna, pokud se na to necítíme. Můžeme si tak ušetřit nepříjemné zážitky z přetažení a únavy, které pak přenášíme na naše mazlíčky.
4) Nedostatečné procvičování
Dalším problémem je přeskakování z jednoho cviku na druhý. Páníčci si tak často myslí, že po naučený jednoho triku nebo cviku máme šikovného psa, který cvik chápe a že už není potřeba se k němu vracet. Při nedostatečném procvičování ale hrozí, že pes na daný cvik zapomene a při neopakování na cvik jednoduše trochu zapomene.
Při trénování proto nezapomínejte cviky a povely trénovat a procvičovat. Nejen, že je tak dokonale vypilujete, procvičováním povelů se Vám navíc otevírají dveře k celé řadě dalších triků.
5) Jedna metoda (ne)sedí všem
Velkým omylem je myslet si, že jedna metoda bude sedět všem psům a jejich majitelům. Stejně, jako je každý pes odlišná osobnost, jsou jiní i jejich páníčci. Neplatí proto, že metoda, která zabrala Vašemu známému, bude fungovat i u Vás. Každý z nás má trochu jiný přístup, všichni máme ale stejný cíl, a tím je ta nejlepší výchova. Svým způsobem to můžeme přirovnat k výchově dětí. I zde platí, že každý rodič má metody trochu odlišné, všichni se ale snaží vychovávat individuálním přístupem a tím nejlepším způsobem.
Vnímejte proto potřeby Vašeho zvířete. Vnímejte jak se chová a jak reaguje. Naučte se se svým mazlíčkem pracovat jako tým a spolu najděte metody nacvičování a výchovy, které budou vyhovovat všem zúčastněným. Objevujte, zkoumejte, kombinujte.
6) Děláme výjimky
Velkým nešvarem mezi páníčky je dělání výjimek. Ideálním příkladem je například krmení od stolu. Má Váš pes zakázáno loudit, ale i přes veškerou snahu to neustále zkouší? Možná ho nenápadně krmí další člen domácnosti. Hlavně děti mají tendence psy nenápadně krmit různými pamlsky, často se s mazlíčky rádi podělí i o jídlo z jednoho talíře. Podobně tomu může být u návštěv, kterým dovolíte dávat psovi věci ze stolu.
Při výcviku je proto důležité být důsledný. Chcete psa odnaučit loudit? Nekrmte ho ze stolu. Bez výjimek. Většina psů neodliší, jestli je jídlo z Vašeho nedělního oběda nebo z dobrot, co donesla návštěva. Stejné je to u všech povelů. Pokud jeden člen domácnosti psovi dovolí přebíhat a tahat na vodítku, přijde tak Vaše snaha vniveč. Pracujte proto jako tým a do výchovy psa zapojte všechny členy.
Nezapomínejte, že přešlapy nás posouvají dál. Hlavní je snažit se pracovat na našich vědomostech a zkušenostech. Díky tomu můžeme být tou nejlepší verzí páníčka nejen pro naše mazlíčky, ale i pro nás samotné. Packu na to!
